Co přesně znamená „prohrává s indexem“ a proč na tom záleží
Porovnání aktivně řízených fondů s indexem S&P 500 není jen akademická debata. V praxi jde o otázku, zda investor platí za aktivní správu skutečně vyšší výnos, nebo jen vyšší náklady. Index S&P 500 sleduje 500 největších amerických firem a slouží jako měřítko výkonnosti širokého akciového trhu v USA. Pokud fond po několika letech nedokáže tento benchmark překonat, investor v podstatě dostává horší výsledek za vyšší cenu.
Podle dlouhodobých statistik S&P Dow Jones Indices většina aktivních fondů v horizontu 10 a více let za svým benchmarkem zaostává. U amerických large-cap akciových fondů bývá podíl fondů, které přežijí a zároveň překonají index, jen menšinový. Důležitý detail: čím delší období sledujete, tím méně fondů zůstane v horní části žebříčku. To je pro investora zásadní, protože krátkodobý úspěch často maskuje dlouhodobou slabinu.
Proč aktivní správa často selhává v praxi
Hlavní důvod je prostý: trh je velmi konkurenční. Manažeři fondů mají k dispozici stejné veřejné informace jako ostatní investoři, často i dražší výzkum, ale proti nim stojí tisíce analytiků, algoritmů a institucionálních hráčů. Výsledkem je, že najít systematicky podhodnocené akcie je mnohem těžší, než se zdá z marketingových materiálů.
Dalším faktorem jsou poplatky. Aktivní fondy si běžně účtují roční správní poplatek kolem 0,8 až 2,0 % a někdy i více. U ETF kopírujících index se náklady často pohybují v rozmezí 0,03 až 0,20 %. Rozdíl jednoho procentního bodu ročně přitom v dlouhém horizontu znamená velmi výrazný zásah do konečné hodnoty portfolia. U investice 1 000 000 Kč na 20 let při průměrném výnosu 7 % ročně je rozdíl mezi 7 % a 6 % zhruba 400 000 Kč, a to jen kvůli jedinému procentu nákladů.
Problémem je i takzvaný style drift, tedy odchylování fondu od deklarované strategie. Fond, který měl být zaměřený na hodnotové akcie, začne ve snaze dohnat trh nakupovat růstové tituly. Tím se zvyšuje riziko, ale často bez odpovídající přidané hodnoty. Když pak trh změní režim, fond se ocitne mimo svou původní logiku.
Jak vypadají data: výkonnost, přežití i poplatky
Nejčastěji citovaná data přináší pravidelná studie S&P SPIVA (S&P Indices Versus Active). Ta dlouhodobě ukazuje, že ve většině kategorií aktivních fondů v USA a dalších regionech většina manažerů index nepřekoná. Například v horizontu 15 let je v hlavních kategoriích často podíl fondů, které porazily benchmark, jen v jednotkách až nižších desítkách procent.
Důležitý je také efekt přežití. Slabé fondy se často sloučí, změní strategii nebo úplně zaniknou, takže výsledné statistiky mohou vypadat lépe, než realita byla. Investor, který si koupil fond před 12 lety, ale neinvestoval do „průměrného přeživšího“, investoval do konkrétního produktu, který mohl skončit hluboko pod indexem. Proto je fér dívat se nejen na průměrnou výkonnost, ale i na to, kolik fondů vůbec zůstalo na trhu.
Například v období vysoké volatility, jako bylo rok 2020 nebo 2022, se ukazuje další slabina aktivních fondů: mnohé sice snižují riziko, ale tím zároveň přicházejí o růst v následném oživení. Indexový investor drží trh celý, a pokud má dlouhý horizont, většinou těží z toho, že neuhádne správně načasování. Aktivní fond se naproti tomu snaží načasovat sektor, styl i jednotlivé akcie, což je mnohem těžší úkol.
Co z toho plyne pro běžného investora a majitele webu
Pro investora z toho neplyne, že aktivní fondy jsou vždy špatně. Znamená to ale, že je nutné klást vyšší nároky na výběr. Pokud fond dlouhodobě nepřekonává srovnatelný index po započtení poplatků, je racionální zvážit levnější alternativu. To platí zejména u širokých amerických akciových portfolií, kde je efektivita trhu vysoká a prostor pro „alfa“ omezený.
Praktický postup může vypadat takto:
- Porovnejte fond s přesným benchmarkem – ne s obecným „trhem“, ale s relevantním indexem podle regionu a stylu.
- Sledujte výkonnost minimálně za 5, ideálně 10 let – krátké období může zkreslovat.
- Kontrolujte poplatky TER a vstupní výdaje – i malý rozdíl má v čase velký dopad.
- Prověřte portfolio turnover – příliš časté obchodování zvyšuje náklady a daně.
- Hledejte konzistenci – ne jeden silný rok, ale opakovaně nadprůměrný výsledek.
Pokud spravujete firemní finance, obsah webu o investování nebo finanční poradenský web, je dobré tyto informace podávat transparentně. Uživatelé dnes očekávají srovnání, kalkulačky a konkrétní data, ne jen marketingové slogany. Na webu se proto vyplatí mít přehledné tabulky, vysvětlení benchmarků, srovnání nákladovosti a třeba i jednoduchý nástroj pro simulaci dlouhodobého výnosu.
Jak si fond prověřit během 15 minut: konkrétní nástroje a kontrolní body
Nejrychlejší cesta vede přes veřejně dostupné databáze a dokumenty fondu. U amerických fondů lze využít stránky správce, Morningstar, případně oficiální fakt sheet. U evropských fondů hledejte KID/KIID dokumenty, výroční zprávy a informace o benchmarku. Vždy si ověřte, zda fond skutečně porovnáváte s vhodným indexem, protože rozdíl mezi S&P 500, MSCI USA a Russell 1000 může změnit závěr.
Na co se zaměřit:
- Expense ratio / TER – čím nižší, tím lépe pro dlouhodobého investora.
- Tracking error – ukazuje, jak moc se fond odchyluje od benchmarku.
- Max drawdown – tedy největší propad; důležitý ukazatel rizika.
- 5letá a 10letá výkonnost po poplatcích – rozhoduje čistý výsledek.
- Velikost fondu a stabilita týmu – příliš malé fondy mohou být náchylné k uzavření.
U webů a digitálního marketingu je navíc dobré myslet na to, že investoři dnes hledají odpovědi i přes AI nástroje a zero-click výsledky. Strukturovaný obsah, jasné definice a tabulky zvyšují šanci, že váš obsah bude citovatelný pro vyhledávače i AI asistenty. Pokud tedy publikujete investiční analýzy, vyplatí se používat přesné pojmy, uvádět zdroje a psát srozumitelně pro čtenáře, který chce rychle pochopit rozdíl mezi aktivní a pasivní správou.
Kdy aktivní fond přesto dává smysl
Existují situace, kdy aktivní správa může být opodstatněná. Typicky jde o méně efektivní trhy, například malé firmy, rozvíjející se země, dluhopisové trhy s nižší likviditou nebo specializované tematické strategie. Tam může zkušený manažer skutečně přidat hodnotu, protože informační asymetrie je větší a benchmarky hůře zachycují realitu.
Také pro investora, který chce specifické ESG filtry, omezení koncentrace nebo aktivní řízení rizika, může být aktivní fond vhodným nástrojem. Klíčové ale je, aby byl důvod pro aktivní správu skutečně investiční, ne jen emocionální. Pokud fond nabízí „lepší příběh“, ale dlouhodobě horší výsledky, je to drahý příběh. V praxi se proto osvědčuje kombinace: jádro portfolia řešit levnými indexovými produkty a aktivní fondy používat jen tam, kde mají jasně doloženou přidanou hodnotu.
U privátních investorů i firemních portfolií platí jednoduché pravidlo: čím efektivnější je trh, tím hůře se aktivní správě daří trvale porážet index po poplatcích. S&P 500 je právě takový případ. Pro většinu lidí proto dává smysl začít u levného indexového řešení a aktivní fondy vybírat až tehdy, když pro ně existuje konkrétní, měřitelný důvod.